Byl žil jistý pán, který se jmenoval Jeff Cooper. Americký rodák (kdo by to byl řekl podle toho jména) je dodnes považován za jednoho ze zakladatelů moderních technik manipulace a sebeobrany se zbraněmi. Zejména pak s poloautomatickými pistolemi, které za jeho života teprve zažívaly svůj masový rozmach. A i když Cooper zemřel v roce 2006 v požehnaném věku 86 let, neškodí si připomenout jeden ze základních kamenů jeho učení.
Práce Jeffa Coopera a jeho příspěvek střeleckým komunitám celého světa rozhodně stojí za nastudování. Já se ale chci dneska zabývat jednou konkrétní poučkou, a sice pěti „stavy připravenosti zbraně“ (v originále „Firearm conditions of readiness“). Tedy vysvětlením, co tyto stavy (v originále „conditions“) znamenají, a zda jsou aktuální i v dnešní diskuzi o nošení zbraně. Zejména když se dnes zbraní na nošení rozumí pistole s přímoběžným úderníkem – strikerem.
Condition 4, condition 3… Co to všechno znamená?
Stav 4 stanovený Jeffem Cooperem je stav zcela základní a v řeči našeho zákona mluvíme nikoliv o nošení ale o držení zbraně. Zbraň – v tomto případě samonabíjecí pistole – je totiž bezpečná, bez náboje v komoře, s vybitým bicím ústrojím a bez vloženého zásobníku. Je to zkrátka základní stav k transportu nebo uložení.
Stav 3 je stav, v němž nosí mnoho lidí. Od předchozího stavu se liší pouze tím, že je do zbraně vložen zásobník s náboji. Bicí ústrojí je ale vybité a nábojová komora je prázdná. Při případné sebeobraně je proto potřeba nejprve přetáhnout závěr, aby byla zbraň střelbyschopná.
Stav 2 z dnešního pohledu už není příliš aktuální, a týká se hlavně dvoučinných bicích ústrojí. V pistoli je zásobník a náboj je v komoře, ale bicí ústrojí je vybito (vypuštěním kohoutu nebo decockerem). V případě sebeobrany je tedy potřeba promáčknout spoušť ve dvoučinném režimu. Zjevná nevýhoda je, že se při prvním a dalších výstřelech zásadně liší charakter spoušti. U pistolí s jednočinnou spouští by bylo zase potřeba natáhnout ručně kohout, což se časově vyrovná přetažení závěru.
Stav 1 jde ještě dál přirozeně v tom kroku, že je zbraň nabitá nábojem v komoře a s nataženým bicím ústrojím, ale zajištěná pojistkou. V zemi zaslíbené pistolím koncepce 1911 tomuto stavu neřeknou jinak než „cocked-and-locked“ (ve volném překladu „natažno a zajištěno“). Nastane-li potřeba tasit zbraň v sebeobraně, stačí jen odjistit pojistku, což se konkrétně na 1911 dělá velmi snadno při přechodu do úchopu. Jeden ze způsobů úchopu 1911 dokonce počítá s tím, že palec silné ruky spočívá na pojistce shora a neustále ji tak tlačí dolů – do odjištěné polohy.
Stav 0 je poslední z pěti stavů a číslovka nula má odkazovat na to, že zbraň není před výstřelem nijak zabezpečena. Pistole je zde ve stavu okamžitého použití, tedy nabitá a odjištěná. Cooper zdůrazňoval, že nošení ve stavu 0 znamená nebezpečí nahodilého výstřelu.
Platí Cooperovy stavy pro nošení zbraně i dnes?
Tady se dostáváme ke dvěma zásadním věcem, s nimiž Cooper ve svojí éře nemohl počítat. A zároveň k tomu, jak bylo chápáno nošení zbraně skrz celé minulé století, a jak je chápáno dneska.
Prvním zásadním faktorem je technika samotných samonabíjecích pistolí. Za moderní zbraň na nošení dnes považujeme převážně pistole s přímoběžným úderníkem (strikerem), bez vnějších manuálních pojistek a bez možnosti samostatně vybít bicí ústrojí (i když mezi zbraněmi existuje samozřejmě i velká spousta výjimek).
Vezmeme-li jako etalon zbraně na nošení jakýkoliv model Glocku, zbývají z Cooperových pěti stavů vlastně jen tři – zcela bezpečný stav 4, stav 3 bez náboje v komoře, a stav 0 s nábojem v komoře a nezajištěnou zbraní. V otázce pojistek totiž Glock, stejně jako spousta dalších pistolí, sází na ty interní. Konkrétně na jazýčkovou pojistku spoušti, na blokaci úderníku a na pádovou pojistku.
Za to, že se všichni střelci nosící Glocky a další pistole se strikerem navzdory stavu 0 hromadně nestřílí do nohou, částečně může další zásadní prvek, který se masově rozšířil teprve po éře Jeffa Coopera. Tím jsou kydexová nebo jiná pevná pouzdra. Ta chrání lučík spoušti, drží tvar, a při zasouvání do pouzdra se nemohou srolovat pod spoušť.
Co naplat, technika i příslušenství se zkrátka změnily, takže Cooperovi poučky po započtení vývoje mají své trhliny. Nedá se nic dělat, pokrok nezastavíme.
Zbývá už jen ona zásadní otázka – nosit s nábojem v komoře nebo bez náboje v komoře? Z pohledu sebeobrany je pochopitelně daleko lepší mít náboj v komoře. Nejzásadnější je ovšem trénink, a to nejen kvůli neustřelení si nohy. A pak mě taky přirozeně děsí nošení s nataženou zbraní na „appendix carry“, ale o tom zase někdy příště.
